Už v prvopočátcích fotografování objevil člověk velikou sílu a moc obrazu zachyceného v krátkém okamžiku exponování světlocitlivého materiálu. Začal proto fotografování rozvíjet a obraz tvořit podle sebe. Takto zachycený obraz tak jde jako svědectví jeho velikosti i síly, slabosti, radosti i smutku, zrady a ponížení, jako svědectví jeho vjemů a pocitů.
Tak člověk zjistil, že mu fotografie pomáhá překonat mnoha úskalí, prohry a bolesti, že mu dokáže ukázat svět v dokonalé nahotě. A ten fotograf, který upřímně touží po životní vyrovnanosti vědomě fotografii pěstuje a raději, než by mlátil ústy prázdnou slámu neřešitelných problémů jde, kdekoli se zastaví, poklekne nebo si sedne, vytáhne fotoaparát, své zkušenosti i bláhovost a … fotí.
Fotí světu pro pro radost i na protest nad lidskou malostí a slabostí, projevuje svůj obdiv nad krásami života, světa a přírody. V té chvíli si připadá šťastný a silný přílušností k partě těch, kdo fotografií vyjadřují svůj vztah k životu.
A proto vy všichni, kdo jste alespoň trošku propadli kouzlu vlastní tvorby, vy všichni jděte a foťte. Foťte tak, jak se líbí právě jen vám, jak to cítíte právě vy. Nedejte se ostatními odradit. Zachycujte prchavé chvíle tak, jak je vy chcete. Fotografie je určena k navození pocitů, pocitů radosti, lásky, smutku, nenávisti, je určena k načerpání nových sil, k vyburcování okolí k přemýšlení.
Fotografujte vždy a všude a radujte se z toho, že nikdo jiný nedokáže a nemůže zastavit čas na stejném místě, ve stejný okamžik a ze stejného úhlu jako vy.
Proto jsou vaše fotografie jedinečné. Proto …
foťte!
